[rozhovor] Sociální práci v Brně lze zlepšit, říká Monika Doležalová

[rozhovor] Sociální práci v Brně lze zlepšit, říká Monika Doležalová

Co považujete za největší problém sociální práce v Brně?

V prvé řadě mám za to, že v Brně neexistuje koncepční sociální práce. Opakovaně se setkávám s lidmi v sociální tísni, kteří potřebují pomoc, ale nemá jim ji kdo poskytnout. Není pro ně snadné získat např. dávky hmotné nouze. S úředníky úřadu práce musí doslova bojovat a někdy svůj boj prohrají, pokud jim nepomůže někdo, kdo se v problematice orientuje. Takovou podporu poskytují formou terénní sociální služby neziskové organizace, ovšem pouze pro některé skupiny obyvatel. Bylo by potřeba, aby město zajistilo tuto podporu všem obyvatelům, kteří to potřebují.

Může město nějakým způsobem kontrolovat např. zneužívání sociálních dávek?

Sociální dávky vyplácí stát, nikoli město. Proto stát prostřednictvím úřadu práce musí provádět tuto kontrolu, město k tomu nemá kompetence. Zkušenosti mnohých lidí však ukazují, že úřad práce nedělá kontrolu efektivně – bazíruje na splnění formálních podmínek, které tvrdě vyžaduje, naopak se vůbec nezajímá o faktický stav. Tak se stává, že dávky jsou vypláceny lidem, kteří umí tyto formální požadavky splnit (např. s pomocí oněch neziskovek), ale ve skutečnosti je nepotřebují, a naopak lidé opravdu potřební na dávky nedosáhnou.

Co říkáte na projekty v oblasti sociálního bydlení?

Shrnu to do několika přívlastků: nekoncepční, nesmyslné, předražené, pouze pro vyvolené. Sociální bydlení totiž není potřeba řešit vůbec, stačí pomoci lidem, aby získali příspěvek a doplatek na bydlení. Ty fungují tak, že pokud je někdo opravdu v hmotné nouzi, stát mu přiměřené bydlení formou těchto dávek kompletně zaplatí. Jak jsem již uvedla výše, není však jednoduché tyto dávky v plné výši získat. Město by se tedy nemělo věnovat sociálnímu bydlení, ale sociální práci.

Jak podle vás zlepšit oblast sociální práce v Brně?

Úředníci na sociálních odborech by měli fungovat jako poradci, ne odrazovači, ke kterým se člověk v sociální tísni bojí jít zeptat se na radu. Tomu napomůže pravidelné vzdělávání těchto úředníků nejen po odborné stránce, ale i v oblasti emoční inteligence – aby byli empatičtí, vnímaví k potřebám lidí, kteří jsou skutečně v nouzi, a naopak nesmlouvaví k těm, kteří sociální systém pouze zneužívají. Pravidelné supervize pomůžou předejít syndromu vyhoření, který bývá příčinou tvrdého odrazujícího přístupu. Prospělo by také personální posílení terénní sociální práce poskytované městem. První vlaštovkou je nedávno zavedený projekt Prevence ztráty bydlení, který jediný ze sociálních projektů financovaných z fondů EU v uplynulém volebním období má smysl.