Kdo jsou Slušní lidé? Rozhovor se Zdeňkem Pernicou

Kdo jsou Slušní lidé? Rozhovor se Zdeňkem Pernicou

Pokud chcete o nás vědět více, zjistit, proč jsme vznikli a o co nám jde, doporučujeme již starší rozhovor Parlamentních listů s naším předsedou Zdeňkem Pernicou z 21. srpna 2017:

Hnutí Slušní lidé vstoupilo do brněnské politiky s nevídanou razancí minulý rok. Jeho akce, kdy členové hnutí z piety k mrtvým vojákům překryli růžový tank umístěný v centru města modrou plachtou nebo odhalili, že náměstek brněnského primátora Matěj Hollan (Žít Brno), který vyzval k navrácení majetku odsunutým Němcům, sám žije s rodiči v zabavené honosné vile, již zajistily hnutí dostatek příznivců ve zbytku republiky. Přilákaly ale také pozornost Ministerstva vnitra, které hnutí zmiňuje v nové zprávě o extremismu.
Parlamentní listy pozvaly zakladatele hnutí a jeho předsedu Zdeňka Pernicu rozhovor.

PL: Co Vás vedlo ke vstupu do politiky a proč zrovna hnutí Slušní lidé?

V Brně jsme byli od roku 2012 svědky něčeho nevídaného. Jako reakce na poměrně konfrontační styl tehdejšího primátora Romana Onderky (ČSSD) a nezpochybnitelný klientelismus, se objevilo hnutí Žít Brno. To, co začalo jako možná sympatická satira a projev nějaké občanské angažovanosti, se postupně začalo stávat čím dál agresivnějším businessovým projektem party kolem Svatopluka Bartíka, Matěje Hollana a pár lidí napojených na veřejné rozpočty a peněženku blízkou Andreji Babišovi. Kdo nebyl s nimi, byl proti nim a kluci si to sním vyřídili dehonestací a urážkami na svém webu nebo nějakém happeningu. Do toho vstoupilo ANO 2011 a bez programu, s tezí: „Všichni kradú,“ vyhráli volby. Udělali koalici a pak už jsme se nestačili divit. Ze slibů nezbylo vůbec nic a skutečnost je pravým opakem programu. Klientelismus je ještě horší, provize vyšší a město stagnuje. Tehdy jsme se rozhodli, že je třeba něco začít dělat a tak začali vznikat Slušní lidé.

PL: Můžete být konkrétní, co vám na současném vedení města vadí?

To, že to není žádné vedení. Je to business projekt tunelující město jako firmu. Začíná to maličkostmi – peníze z městského rozpočtu jdou kamarádům na pochybné projekty, vidíme zneužívání auta a vytahování peněz přes cesťáky a zaměstnání celé té party na radnici. Víte, že Brno má uvolněného – tedy placeného – radního pro otevřenost a participaci, kterým je Tomáš Koláčný za Piráty? Co je to za Piráta v obleku a představenstvu Tepláren? Ale hlavně, Brno nemá územní plán, v létě nešlo dojet z jedné strany města na druhou díky nekompetentnosti Hollana a ANO 2011 jen přemýšlí, co a jak vyvést pod svoji kontrolu do městského koncernu a zmocnit se Veletrhů a jejich pozemků.
Místo, aby se něco budovalo, tak se jen maluje. Udělá se soutěž, kdo namaluje nejlepší projekt parku. Pár kámošů si rozdá ceny, vystaví se to, lidi jsou spokojení a to, že se to nikdy nepostaví, to nikomu nevadí. Stejně tak se vyhodily peníze za projekt rezidentního parkování. A co čekat, když uvolněným členem zastupitelstva pro legislativu v největší brněnské městské části je člověk se základním vzděláním!

PL: Jestli to dobře chápu, tak Slušní lidé vznikli jako protestní hnutí zejména proti současnému vedení radnice. Je to dostatečný základ pro další existenci.

My nejsme hnutí proti něčemu. To bylo Žít Brno, které mělo jako jediný bod programu automaty a to jen proto, že s nimi měli osobní zkušenost a že na osvětu bylo dost peněz.
Pro nás to zklamání z té změny politického stylu, která nebyla a kterou řada lidí v okolí čekala, byla impulzem něco dělat. Smějí se mi, že jsem blbý boxer. Sport mi však dal jednu velkou zkušenost. Buď můžu být pasivní, dostávat rány a nechám se bít, nebo převezmu aktivitu a hra bude podle mých pravidel.
Slušní lidé na rozdíl od nových stran a hnutí, která mají jediný cíl a to „být při tom,“ stojí na názorové a ideové shodě svých členů. Většina z nás jsme praktikující katolíci a sdílíme poměrně konzervativní ideový pohled na svět. To se už moc nenosí, takže i tohle je jeden z důvodů, proč nás nálepkují jako extremisty.

PL: Zde jste se dotknul toho, že vaše hnutí bylo označené Ministerstvem vnitra jako extremistické. Není tedy Vaše činnost jen záminkou pro chuligánství a výtržnictví.

Myslím, že na tuto otázku jsem vám už odpověděl. Je to nálepka. Jsem přesvědčen, že ji dostane každý, kdo mluví o evropských a křesťanských tradicích. Vzpomeňte na to, že za extrémistu byl označen svého času i Václav Klaus a ODS, když šli do voleb v roce 2002 s heslem Hájíme národní zájmy. A pro mne je to spíše motivace, že dělám věci dobře.
V politice máte buď nevýrazné technokraty, kteří jsou podle mne tím skutečným nebezpečím pro demokracii a pro svobodný život každého z nás, nebo lidi s názorem. Podívejte se na Viktora Orbána nebo politiky z polské Prawo i Sprawiedliwość. Kdybyste si přečetl názory v našich médiích nebo stanoviska názorových bolševiků jako je Pavel Rychetský, eurofanatiků a celé naší „justiční elity“, tak si řeknete, že v Polsku musí být občanská válka. A oni tam mají podle posledního průzkumu podporu 40% veřejnosti.
Extremista je ten, kdo ohrožuje náš životní styl a svobodu. A to určitě nejsem ani já a ani nikdo ze Slušných lidí.
Myslím, že nějaký seznam extremistů, který každý rok sestaví Míra Mareš na objednávku médií nebo nějaké instituce, nezajímá veřejnost a vyjadřuje spíše subjektivní názor tohoto „znalce“ než skutečnost. Pak by totiž v čele takového seznamu musely být minimálně dvě parlamentní strany, jejichž postoj k naší budoucnosti považuji za opravdu extrémní.

PL: Dobře, ale některé vaše akce vzbudily kontroverzi. Třeba váš tah městem k domu náměstka primátora Hollana byl podle některých už za hranicí běžné politické aktivity.

Za hranicí normálnosti jsou hlavně aktivity náměstka Hollana a vedení města jako takového. Je to akce a reakce. Jestliže podporuje výstavbu repliky sudetoněmeckého symbolu na Moravském náměstí a mluví o otevření majetkového vypořádání po odsunu, měl by si zjistit, kde bydlí a jak k vile přišel jeho děd. Já tedy rozhodně nechci znovu platit 40 milionů Kč rodině Stuchliku, kterým dům v roce 1946 zkonfiskovali, aby si tam pan Hollan a jeho rodina po čtyři generace v klidu a zdarma žil a dával nám svá moudra. Vzpomeňte na to, jako vstoupilo hnutí Žít Brno do politiky. Mluví o participaci veřejnosti na správě města. My o to zájem máme. A čím více se tomu věnujeme, tím více zajímavých věcí zjišťujeme. Kauza pronájmu Náměstí Svobody na autobazar a 700.000 Kč do kapsy spřízněné organizaci místo do rozpočtu města, nezaplacené místní poplatky. Dotace kamarádům na jejich aktivity a nyní poslední věc – 150 milionový tunel s výstavou k výročí vzniku Československa v roce 1918.
Hnutí ANO2011 nám před volbami chce zrekonstruovat koupaliště na Riviéře za 200 milionů firmou se suverénně nejdražší nabídkou a co zbylo v majetku města, to převede mimo kontrolu veřejnosti do městského koncernu. Sledujeme tance kolem prodeje Výstaviště a dalších městských společností. Dělají pravý opak toho, co měli v programu. Sbohem otevřenosti, sbohem transparentnosti.
Lidé již začínají být otupělí. Proto je potřeba i jisté formy nadsázky, aby začali vnímat to, co se kolem nich děje. Jako příklad uvedu bezpečnostní téma: lidé otupěli i ke zprávám o terorismu. Už ani nevnímáte, co se kde stalo. Lidé si jen řeknou: „Už zase.“ Stejně tak si řeknou, že i ti, se kterými spojovali změnu, jsou stejní a vzrůstá apatie a netečnost.

PL: Udělám nyní malý odskok od tématu. Jak tedy jako hnutí vnímáte aktuální bezpečnostní situaci v Evropě a jak se stavíte k problému migrace?

Zajistit svým občanům bezpečnost je základním úkolem státu. Od toho tu stát je, od toho platíte daně, abyste mohl žít svůj život a pokojně se věnoval svým aktivitám a slušně žil.
Pokud tedy jde o otázku imigrantů, jsme přesvědčeni, že je potřeba oddělit ekonomickou migraci a ty, kteří ze svých domovů prchají v obavě o svoji bezpečnost.
Ekonomické migranty jednoduše vracet do země jejich původu. Tečka. Nevidíme důvod, proč by sem měli směřovat hordy lidí ze zemí jako je Nigérie nebo z některých částí Balkánu. Naše země umožnuje za určitých podmínek získat pracovní povolení pro cizince a pokud někdo chce přijít mimo tento systém, je povinností státu, aby jej vrátil zpět. A myslím, že je to 90% těch, kdo se snaží dostat do Evropy.
Lidé, kteří utíkají před válkou a konflikty, určitě zaslouží pomoc. Ale pomoc má být v místě bydliště nebo co nejblíže. Určitě je efektivnější uprchlíkům ze Sýrie pomoci v jiné části Sýrie, Libanonu nebo Turecka, než je nutit ujít několik tisíc kilometrů a pomáhat jim u nás nebo v Německu. A také je potřeba si říci, kdo ten konflikt rozpoutal a kdo tedy má nést náklady s tím spojené. A v případě Sýrie a ani třeba takové Libye to nebyla Česká republika a její občané.
Jestliže občané Německa, Francie nebo Švédska se politicky rozhodnou, že se chtějí otevřít přílivu uprchlíků, je to jejich rozhodnutí a ať si ho tedy zaplatí a užijí a nenutí ho nám. Myslím, že naše pomoc v Sýrii, kde jako jediní máme ambasádu a pomáháme, kde se dá, je příkladná. To vše je o politických rozhodnutích a vadí nám, že se tato rozhodnutí dělají daleko od občanů a bez ohledu na jejich vůli.

PL: Mluvíte o sobě jako o politickém hnutí. Ve volbách v říjnu ale nekandidujete. Jaké máte plány a podpoříte někoho z kandidujících?

Letos nekandidujeme a musím říci, že mě baví, když se někde v novinách dočtu opak. Určitě ale máme silný názor na to, kdo by v Poslanecké sněmovně měl usednout a ještě silnější, kdo ne. Vzhledem k tomu, že jsme nezúčastněni na kampani a nejsme spojeni se žádnou ze stran, sledujeme jednotlivé kandidáty. Pokud tedy vydáme nějaké doporučení našim příznivcům, bude spíše o individuální podpoře jednotlivým osobám, než vystavení bianco šeku nějaké partaji.
Jiná bude naše pozice v případě prezidentské volby. Tam určitě doporučení vydáme.
Naší prioritou jsou komunální volby v roce 2018. Na ty se už nyní připravujeme a pracujeme na našem programu. Naše město je nám nejbližší a se slušností v politice musíme začít tam.

PL: S čím tedy půjdete do komunálních voleb? A kdo bude za vás kandidovat?

Zveřejňovat nějaké plány je ještě hodně předčasné. Začnu druhou částí Vaší otázky. Určitě nestojíme o nějaké super čisté podnikatele, jak je teď módní. Nevěříme v to. Nikdy to nedopadlo. Zatím na každého takového panáka vypadla ze skříně tuna špíny. Stavíme na normálních lidech, kteří se brodí každý den v marastu způsobeném radnicí. Lidech, kteří někdy mohli udělat chybu, ale jsou slušní – tedy slovy Masaryka se nebojí a nekradou. To bude radnici historická změna.
Program stavíme na tom, že ve městě chceme hlavně žít. Tedy bydlet – je potřeba přijmout územní plán a umožnit alespoň nějakou výstavbu, dopravovat se po něm – řešením není půjčování kol, ale normální politika v oblasti dopravy a parkování, sportovat – to není jen o výstavbě sportovišť, ale o podpoře zdravého životního stylu. A hlavně, a to si myslím, že bude v politice průlomové. Chceme zůstat slušní – tedy nebát se, nekrást a nelhat.